/_files/image/opodlahachbrno.jpg
Nacházíte se: O podlahách > Vinylové dílce

Obecně o vinylu:

     Vinylové dílce jsou jednou z variant PVC podlah. Vinyl je plast a vinylové lamely jsou jednou z jeho mnoha modifikací. Asi z té nejobecnější roviny se dá říct, že tím, že jsou lamely menší, mohou být mnohem tvrdší, než PVC natočené na roli.

     Vinylové podlahy patří mezi heterogenní podlahoviny. To znamená, že jsou složeny z několika vrstev. Horní vrstvu tvoří vždy nášlapná vrstva, jejíž síla určuje stupeň zátěže podlahy, dále je vrstva s tištěným dekorem a poté v závislosti na výrobní receptuře i několik vrstev vinylu. Následuje spodní stabilizační vrstva. Dnes snad již standardně většina výrobců instaluje do lamel i mřížku ze skelného vlákna pro zajištění větší rozměrové stability, někteří mají mřížek i více. O tom proč tomu tak je, se dočtete ke konci textu. Dále stále častěji jsou mnohé výrobky opatřeny již z výroby další vrchní ochrannou vrstvou polyuretanu zapékaného UV světly, či v některých případech dokonce laserem.

     Mnozí výrobci při výrobě používají  do některých vrstev recykláty, což je určitě ekologické, při splnění všech předepsaných norem samozřejmě i zdravotně nezávadné.

     Jeden z důvodů vzniku vinylových dílců alespoň tak, jak jej chápu já, je mnohem snažší možnost využít při pokládce kombinace několika dekorů a barev, nechat se unést nápady a  hrát si s designem – kupříkladu vytvářet kolem zdí barevné bondury, pokládat šachovnicové vzory, místo pod jídelním stolem barevně zvýraznit, atp. Je škoda, že tuto zásadní a přirozenou vlastnost vinylových lamel v Čechách využívá jen málokdo.

Dělení vinylů:

     Vinylové podlahy lepené – vyžadují dokonale připravený povrch, čím lépe, tím lépe pro vinyl. O tom, že i sebelepší anhydrit je třeba před lepením vinylu stěrkovat, se v odborných časopisech již napsaly kilometry článků. Po nalepení je třeba vinyl nejlépe zaválcovat, nebo alespoň vyhladit ručně pomocí trdla. Pokládka se musí provádět na trvale pružná disperzní lepidla. Bez nutnosti dilatovat se dají lepit nekonečně velké prostory, detailní dořezy ke kupříkladu ukončovacím lištám obkladů, dveřím atd. se dají provést bez nutnosti viditelněji podlahu dilatovat.

     Vinylové podlahy zámkové – v podstatě se jedná o plovoucí systém pokládky. První vlaštovky určitě nepatřily mezi nejlevnější, dnes se již tato varianta vinylu dá koupit za rozumný peníz.  Jedná se o silnější (většinou okolo 5 mm) variantu vinylu, která má v sobě vyfrézované zámky jako např. laminátové plovoucí podlahy. Pokud podklad splňuje nároky na rovinatost a není-li nepřiměřeně hrubý, je možné pokládat bez vylití nivelační stěrkou. I když zde bych raději nezobecňoval, je třeba posoudit každý případ jednotlivě. Určitě mizí náklady na lepidlo (cca 25 Kč na m2) a je levnější pokládka. Mnozí výrobci však doporučují provádět pokládku na akustickou podložku, jejíž cena v podstatě úsporu za lepidlo a levnější práci anuluje. Při pokládce je nutno striktně dodržovat výrobcem předepsané dilatace kolem všech styčných ploch, jak jsem již psal, jedná se o plovoucí způsob pokládky, toto je tedy nevýhodou v okamžiku, kdy se řeší detail nějakého přesného dořezu. Bez dilatací v ploše se nedá položit nekonečně velká plocha – další mínus.

     Vinylové podlahy simplay – novinka na trhu. Jedná se o přesné dílce, které na první pohled vypadají jako dílce určené pro plošné lepení. Jsou však mnohem silnější a ze spodní strany bývají opatřeny jakousi mřížkou skoro organického tvaru, která má napodobovat funkci gekoních přísavek. Jsou tedy, ostatně jak už název napovídá, určené pro pokládku bez nutnosti použít jakékoliv lepidlo a zároveň bez nutnosti vynakládat úsilí na přemožení zámku u zámkových vinylů. I když, i zde bych se raději vyhnul zobecňovaní, při komerčně namáhaných prostorách se doporučuje podlepit krajní obvodové řady oboustrannou páskou, či podobně.

Tyto uvedené typy vinylů jsou extrémně odolné vůči vlhkosti.

     Vinylové podlahy plovoucí na HDF, MDF jádru – v podstatě kříženec mezi plovoucí podlahou a vinylem. Vrchní, pochozí vrstva je vinyl, jádro lamely na které jsou frézovány zámky, je jako u klasického plovoucího laminátu. V kostce můj názor – zbytečně drahé a za ty peníze málo muziky.

Na závěr:

     Na závěr jedna důležitá věc, vinylové podlahy mění své rozměry, což je právě tím důvodem, proč výrobci zabudovávají při výrobě do struktury lamel i několik vrstev mříží ze skelných vláken. Byť jsem v praxi nezažil, že by se mi vinyl nalepený na kvalitní disperzní lepidlo odlepil ani při realizacích celých domů nebo bankovních sto- i více metrových hal lepených bez rozdělení ploch, mohou vlivem změn teplot mezi lamelami vznikat spáry. Zejména se tak děje v místech silného slunečního osvitu, typicky u terasových, či balkonových dveří a velkých francouzských oken. Tento jev ošetřují normy ČSN a nemůže být předmětem reklamace. Ve světlých dekorech se projevuje opticky mnohem více, než v tmavých.

Normy zabývající se vinylovými krytinami:

  • rozměry lamel a čtverců - EN427
  • tloušťka - EN428
  • nášlapná vrstva - EN429
  • pravoúhlost - EN427 (běžně až 0,35mm)
  • trvalá deformace - EN433 (běžně až do 0,1%)
  • rozměrová stálost - EN434 (běžně až do 0,25%)

 

© 2011 František Kotyz, tvorba webu pkis.cz